Pražská Liga mistrů

Plzeňští fotbalisté před několika dny dosáhli historického úspěchu v historii klubu i města. Později měli obrovské štěstí při losování základních skupin Ligy mistrů. Tým, který se ještě před pár lety s obtížemi držel v sotva průměrné české lize, přivítá na podzim nejlepší tým světa Barcelonu i věhlasný AC Milán.


Město Plzeň je dlouhodobým sponzorem klubu a nedávno uvolnilo ze své společnosti stovky miliónů korun na investici do moderního stadionu, který bude splňovat všechna kritéria pro mezinárodní zápasy. Stavba pokračuje rychle a do zápasu s Barcelonou zbývají ještě dva měsíce.

Je proto s podivem, že město nevyvinulo větší tlak na činovníky klubu, aby se pokusili minimálně listopadový zápas s Barcelonou hrát v Plzni. Pro město by to znamenalo obrovskou reklamu. Šoty z takového zápasu se objeví v televizích po celém světě. Do města by přicestovaly tisíce fanoušků ze Španělska a Itálie. Ti by přivezli v neposlední řadě spoustu peněz do plzeňských hotelů a restaurací a odvezli si zážitky z návštěvy příjemného města. Mnozí z novinářů by se určitě šli podívat po Plzni a napsali o městě řadu článků do novin a časopisů po celé Evropě.

Jenomže všechno bude jinak. Do turistické metropole Prahy třikrát pocestuje deset tisíc fanoušků ze západních Čech. Vzhledem k větší kapacitě stadionu v Edenu si plzeňský klub vydělá přibližně 30.000.000 korun navíc za vstupenky a ušetří organizační starosti. Ve světě si ani nikdo nevšimne, že se slavnou Barcelonou hraje klub z jiného města než Prahy. Zahraniční fanoušci se projdou po turisty napěchovaném městě a navštíví místní pivnice. Jeden pražský hotel se bude moci pochlubit, že ho svou návštěvou poctila slavná "Barca". Lionel Messi se nikdy neprojde po Plzni. A my, až budeme staří, nebudeme moci svým vnukům vyprávět o tom, jak kdysi do Plzně přicestoval nejlepší klub světa. Věčná škoda pro Plzeň...

Sedm bodů o Česku v roce 2011

Po třech letech ve Finsku a Německu  jsem se přesně na 15 měsíců vrátil do České republiky. Návrat domů z těchto vyspělých zemí byl asi nejsilnějším kulturním šokem, který jsem při svém putování po světě zažil. Je to dáno i tím, že Česká republika je moje rodná země a nefungující věci v Česku mě mrzí mnohem více než kdekoliv jinde na světě.

Objektivně musím uznat, že v České republice řada věcí moc dobře funguje. Rok od roku se tu leccos zlepšuje. Ekonomická úroveň obyvatel není nijak tragická. 

K Finsku a Německu (ke dvěma prakticky nejvyspělejším zemím na světě) máme však hodně daleko. Nejen ekonomicky, ale především chováním. Těch pár základních věcí, ve kterých výrazně zaostáváme jsem shrnul v následujícím výčtu.



1. Respekt, tolerance a slušné chování
Chybí nám respekt. Respekt jednoho vůči druhému.
Ten se projevuje třeba na ulici, když do sebe omylem vrazíme. Jen někdo se s úsměvem omluví a už málokdo omluvu s úsměvem přijme. Lidé v Česku mají “blbou náladu”.
Respekt nám chybí i k úspěšným lidem. Proč “bůh” v Turíně Pavel Nedvěd nechce žít v Čechách? Kolik se tu o něm napsalo pomluv a kritiky?
Nedostatek tolerance lze pozorovat ve vztahu k etnickým menšinám, k lidem s odlišnými názory, k soupeřům ve sportu, kolegům v práci, ostatním řídičům na silnicích, …

Morálka je v dnešní době jen prázdný pojem a podvádění se navzájem v nejrůznějších operacích s pěnězi (od placení dodavatelům po prodej auta) patří k českému koloritu.

2. Veřejná angažovanost a otevřenost státní správy
Během posledního roku jsem si uvědomil, že většina lidí se kromě svého majetku, stará maximálně o chodník před domem, ale i to jen někteří. Ostatní si myslí, že o vše, co jim nepatří  má na starosti stát nebo město. Není to zcela pravda. Kdo jiný lépe ví jak udržovat čistý park než obyvatelé okolních domů. Ti ovšem svůj názor projeví maximálně v hospodě nebo na anonymním internetovém fóru...

Ve standardní demokracii předchází každé větší akci, která se dotkne většího počtu občanů, diskuse. V “české demokracii” proběhne většinou nejdříve akce a poté následuje diskuse, která už bývá bezpředmětná. Je tomu tak při změně zákonů (kolik z Vás ví, že se chystá nový Občanský zákoník), při prodeji veřejného majetku (většinou jde do rukou spřáteleným figurám) i při nejrůznějších stavbách - nejen dopravních. Chyba není vždy na straně veřejného sektoru (zadjete do googlu: nový, občanský, zákoník), ale znovu musím zmínit absolutní nezájem většiny Čechů o dění okolo sebe,natožpak směřování našeho státu.



3.Korupce, klientelismus, vláda mafie
Jeden blog zklamaného českého občana zmiňoval, že v dnešní době je vetšina přátelství mezi lidmi založená na tom, že jeden druhému může obstarat stavební povolení a ten mu naoplátku může poskytnou jinou protislužbu...  Tyto zdánlivě nevinné vazby přerostly do obludných rozměrů a obrovská procenta našich daní mizí v kapse podnikatelů napojených na vrcholné politiky. Z těchto peněz jim zároveň pomáhají financovat jejich další působení v politice. Uzavřený kruh. Mafie. Od měst (je normální opravovat rok co rok na jaře ty samé díry na těch samých silnicích tou samou firmou?) to pokračuje přes kraje na ministerstva a další úřady, kde už mizí desítky miliard...
Tento systém navíc nenechává vyniknout úspěšné, ale lidi s nízkým morálním kreditem a to do budoucna nevěští nic dobrého.



4. Drahé zboží a nízké platy, země montoven
V Německu je většina věcí levnějších. Prakticky už jen práce, služby a cestování vlaky jsou  u našeho souseda dražší. To je dáno samozřejmě velikostí trhu. Proti tomu by ovšem měly působit české nízké platy, které by měly tuto německou výhodu bezpečně vymazat. Po plánovaném zvýšení nižší sazby DPH o deset procent tento rozdíl bude ještě vyšší.
Naproti tomu platy většiny Čechů jsou velmi nízké, mnohonásobně nižší než ty německé. Pro objektivitu nutno podotknout, že jsou zase výrazně vyšší než např. ty bulharské. Jsem přesvědčený, že peněz je v systému docela dost, jen končí u těch nejbohatších a k loajálním českým pracovníkům neochotných se stěhovat za prací a měnit špatné zaměstnání se jich moc nedostane... Navíc v montovnách, kde konkurujeme náklady na pracovní sílu zemím na východ od nás, opravdu nelze platy příliš zvyšovat. Výrobků s vyšší přidanou hodnotu se v Česku vyrábí žalostně málo.
Vyšší platy by přitom znamenali vyšší kupní sílu a posílení domácí ekonomiky. V současné době žijeme z toho, co koupí lidé a především firmy v zahraničí. Kdyby se z jakéhokoliv důvodu německé firmy rozhodly den ze dne přesunout všechny své výrobny z Česka dále na východ, nezůstane nám tu prakticky nic.



5. Boření sociální spravedlnosti
V posledních letech pozoruju v Česku postupné boření “sociálního státu”. Rovná daň - experiment, který nefunguje v žádné vyspělé zemi, výrazně přilepšila bohatým, chudé nechala na tom co byli dříve a státu sebrala řadu peněz. Komu nejvíce bude chybět 500 Kč po zvýšení nižší sazby DPH je také jasné. Přílišné rozboření sociálního systému by vedlo přinejmenším k vyšší kriminalitě.
Zde se ovšem sluší podotknout, že každý svého štěstí strůjcem. Když zaměstnanci s podprůměrnými platy volí pravicové strany s celkem jasným volbením programem, musejí očekávat následky ve svých peněženkách.



6. Další různé body
Odpadky a psí trus - skoro všude kam se člověk podívá (proč sběrné dvory neberou odpady zdarma?).
Čisté ovzduší - zejména ve vesnicích v zimě to není jen smrad nekvalitního uhlí, ale i PET lahví a všeho možného.
Kouření v restauracích - tento chybějící zákaz nás řadí nejen v Evropě mezi hodně exotické země.
Vzdělání - více lidí, kteří se vzdělávají na vysokých školách pravděpodobně zvedne úroveň vzdělanosti českého obyvatelstva. Přitom je ovšem nutné zachovat kvalitní vysoké školy na vysoké úrovni. Jinými slovy je třeba akceptovat fakt, že magisterský titul z kvalitní fakulty nedokáže získat každý.
President - naši republiku representuje člověk v zahraničí naprosto nerespektovaný, s téměř extrémistickými názory, odpůrce Evropské unie. Vládne nám člověk s pochybnou minulostí, expert na všechno počínaje globálním oteplováním, konče udělováním amnestií. Spisovatel, který v době svého presidentování stihnul napsat desítky knih na různá témata...
Cizí jazyky - musíme se naučit cízí jazyky. Anglicky by v malé zemi uprostřed Evropy měl mluvit každý mladý člověk.



7. Na závěr jednu maličkost, se kterou nám bude v Česku všem lépe a veseleji:
usmívejme se na sebe!

Plzeňáci, opravdu chcete nový stadion?

Jsem fanoušek plzeňského fotbalu a sportu a myslím, že by si plzeňský fotbalový klub zasloužil útulnější stadion.
Nicméně investice v odhadované výši cca 500 miliónů korun (cca 3.000 Kč na jednoho obyvatele města Plzně) je v době šetření a doznívající ekonomické krize příliš veliká. Ještě zásadnější je fakt, že město do stadionu v posledních letech napumpovalo neuvěřitelných 160 miliónů Kč. Loni byla na stadionu dokončena rekonstrukce atletické dráhy v ceně 8 mil. Kč. Teď se město chystá novou atletickou dráhu zničit a spolu s ní zřejmě i postatnou část investic z let minulých.
Zdroje na stavbu už město našlo, a to ve své společnosti Plzeňská teplárenská, a.s.. (viz článek ze serveru idnes.cz)  V tomto roce by měla tato společnost přispět na rekonstrukci částkou 100 miliónů Kč.
Plzeňská teplárenská zásobuje teplem přibližně dvě třetiny plzeňských domácností, tedy  asi120.000 občanů města. Jednoduchým propočtem zjistíme, že každý z nás přispěje jen v letošním roce ze svých plateb tepla přes 800 Kč na přestavbu fotbalového stadionu. Příští rok pravděpodobně stejnou částkou.
Chceme nový stadion opravdu postavit z našich účtů za teplo?

Vítkov - český rasismus v plné parádě

Čtyři mladíci prokazatelně napojení na neonacistické organizace připraví zápalné lahve, zamaskují si obličeje, postaví se každý k jednomu oknu domu obývaného Cikány a nahází do domu zapálené lahve. Při požáru shoří celý dům a malá Natálie utrpí popáleniny na 77 procentech těla. Tolik základní fakta.
Obžalovaní dostali výjimečné tresty 20-22 let. Více v rozsudku (http://data.idnes.cz/soubory/krimi/A101020_ABR_ROZSUDEK.PDF) a především v jeho odůvodnění (zde od 18. minuty http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210411034000487-soud-se-zhari-z-vitkova/)- doporučuji všem shovívavým s pachateli!

Co mě šokuje je postoj velké části české veřejnosti, která jako by měla soucit s pachateli.
Obávám se, že kdyby napadená byla nějaká slušná bílá rodina a těžce popálené bílé děvčátko, reakce veřejnosti by byla zcela opačná. Nebo kdyby dokonce podobný útok postihnul někoho blízkého?
Příjemně mě naopak překvapila reakce českých politiků (s výjimkou Klause) a odborníků, kteří s tresty souhlasí a ohavný útok zásadně odsuzují (http://www.novinky.cz/domaci/214646-klause-zaskocila-vyse-trestu-pro-vitkovske-zhare.html).

Rasismus v jakékoliv formě je věc v 21. století absolutně nepřijatelná. Rómové/Cikáni jsou stejnými občany České republiky jako my všichni ostatní a jejich složité začleňování do společnosti je problémem a starostí nás všech!

Průměrná mzda ČR vs. Německo

Průměrná mzda v ČR 23.513 Kč, tzn. přibližně 11.300 Euro ročně.
http://finweb.ihned.cz/c1-46244370-prumerna-mzda-v-cesku-vzrostla-o-2-4-procenta-na-23-513-korun

V Německu (našel jsem údaje za rok 2007) 41.500 Euro ročně, ve východním "pouze" 30.000.
http://www.sueddeutsche.de/karriere/gehaelter-in-deutschland-im-durchschnitt-euro-1.461930

Průměrný Čech tedy vydělá 27 procent toho, co průměrný Němec!
Z vlastní zkušenosti vím, že obrovské množství Čechů vydělává i na ten německý plat - v Německu se vyvíjí, vyrábí s vysokou přidanou hodnotou, prodává, řídí - v ČR německé firmy montujou jednodušší věci, případně se sem třeba jezdí z Bavorska balit gumoví medvídci... http://www.regionplzen.cz/zpravodajstvi/?trolli-bohemia-investovala-pul-miliardy

Podotýkám, že kromě služeb (tzn. práce) je v Německu stejně draho nebo díky obrovskému trhu často i levněji než u nás. Dokonce i kebab stojí v Německu stejně a chutná lépe...

Od 1.1.5.2011 můžeme konečně u sousedů pracovat bez pracovního povolení. Stačí se tedy naučit pořádně německy, najít si u sousedů práci (v tom může být háček) a najet na režim dva roky práce na západě, dva roky prázdnin na východě...

Hornbach - otevřená stížnost

dne 24.5. odesláno centrále společnosti Hornbach v ČR:

Dobrý den,

po letech strávených v západní Evropě jsem prožil doslova šokující zážitek ve Vaší prodejně v Praze-Řepy.

Vybral jsem si koupací vanu, přijel jsem pro ni sám autem. V oddělení, kde se vany prodávají, jsem požádal jednoho z Vašich prodavačů, zda by bylo možné pomoci mi s přemístěním vany do oddělení stavebnin, kam už mohu zajet autem a tam mi ji pomohl naložit. On se s úsměvem zeptal - "A kdo Vám s tím jako má pomáhat?" - Navrhnul jsem: "Třeba Vy.". Odpověď byla: "My jsme sámoška." a vysvětlení, že si mám jít pro nákupní vozík a vanu naložit sám.
Konec příhody si zřejmě domyslíte. Okamžitě jsem obchodní dům opustil, koupil jsem vanu u konkurence a aktivně šířím příběh mezi známými a také prostřednictvím svého blogu na internetu.
Neochota ke dvěma minutám práce a zvednutí cca deseti kilogramové vany Vás připravila nejen o marži z prodeje jedné vany, ale snad i o několik dalších potenciálních zákazníků.
Věřím, že aktivním zveřejňováním tohoto příběhu a jeho zasláním do sídla Vaší centrály v Neustadtu alespoň trochu přispěju ke zlepšení chování prodejců k zákazníkům v České republice.

S pozdravem,
Jan Brotánek


Pro objektivitu doplňuji:
Ještě téhož dne přišel omluvný email od zástupce ředitele obchodního domu, který si zároveň vyžádal informace o době "incidentu". Tak nezbývá než věřit, že tato příhoda je dílem selhání jednotlivce.

OBI - recenze

aneb částečně úspěšný boj za zákaznická práva

Příběh první: můžete vrátit zboží - ano, ale...

Přineste zpět zboží v neporušeném obalu a do 14dní dostanete zpět peníze. I později je možné zboží vrátit a nakoupit něco jiného v ceně vráceného zboží. Obecně formalita - několikrát jsem zboží vrátil a bez dotazů jsem za pár vteřin dostal zpět peníze.

ALE! Koupil jsem plovoucí podlahu, raději něco navíc. Dárek zdarma - podložka Miralon. 

Problém už při nákupu - informační systém nedokázal přiřadit správné množství podložky, tak jsem se vzdal 3m2 podložky výměnou za blíže nespecifikovanou čekací dobu.

Problém při vrácení - po 14ti dnech jsem jel vrátit přebytečnou podlahu, celkem asi 12 m2 a podložku. Bohužel jsem nebyl úspěšný. Musel bych prý vrátit úplně vše, co jsem 

nakoupil. OBI totiž nedokáže účtenku "roztrhnout". Smůla. Prodavačky souhlasili, že by pomohlo, kdybych si příště všech 16 balení podlah nechal

naúčtovat jednu po druhé. Varoval jsem je, že si podobně budu kupovat všechny cihly. Dohady nepomohly, musel jsem odjet s nepořízenou.

Pomohl pochopitlně email na centrálu OBI, která se omluvila a zařídila, že mohu jakékoliv množství podlahy vrátit a Miralon si ponechat jako dárek.

Jak asi dopadnou ostatní, kteří se na centrálu OBI neobracejí?

Příběh druhý: ručíme za nejnižší ceny - opravdu?

Ceny v OBI - džungle. Většina výrobků je drahá, některé totálně předražené. Menšina levných, občas i hodně levných. Pokud chcete ušetřit, je potřeba při zejména větších nákupech pečlivě sledovat ceny u konkurence (tzn. stavebniny, železářství, apod. - Baumax a spol. nejsou konkurence v pravém slova smyslu, drží ceny přesně tam, co OBI!).

Příklad výrobků, které jsou jinde k dostání za polovinu i méně: hladítka, vodováhy, spojovací materiály, větrací mřížky, ... Tím, že věnuji určitý čas srovnávání cen, ušetřím odhadem 10-20 procent materiálových nákladů, což je při rekonstrukci celého bytu slušná částka.

Teoreticky Vám OBI garantuje nejnižší cenu plus bonus 10 procent, pokud objevíte nižší. Prakticky to probíhá takto:

• potřebují fyzický důkaz - tzn. leták. Vězte, že si OBI pečlivě hlídá, aby v žádném letáku konkurence nižší ceny nebyly. (to je pozitivní)
• nabídka musí být ve stejném městě (to je logické)
• produkt musí být identický (to je chyták)
• Fotografie v mobilu z prodejny konkurence nestačí - potřebují prý fyzický důkaz. Po dlouhých dohadech s prodavači, jsem nakonec drahé zboží raději vrátil, vzal zpět peníze a koupil ho levněji jinde.

Příběh třetí: OBI slaví - využijte toho!

Zde malý tip, jak ušetřit při nákupu v OBI po dobu platnosti této akce:

nakupte zboží za 1000 Kč, dostanete los. Na něm je sleva 5 procent (teoreticky i 10 procent nebo jiná výhra, ale když mi prodavačka ukazovala losy, které přes den dostala, tak téměř všechny byly na 5 procent, výjimečně na 10 a jeden na slevu 100 Kč.). Při vrácení zboží po Vás los nikdo nebude chtít zpět. Pak můžete stejné

(nebo jiné) zboží koupit se slevou. Koneckonců vyděláte vy i OBI, neboť jejich marže jsou řádově vyšší než 5 procent.

Příběh čtvrtý: personál - dobré zkušenosti

Tady je potřeba pochválit. S personálem v OBI mám až na výjimky dobré zkušenosti - slušné chování, dobré odborné znalosti, přívětivý přístup k zákazníkovi. ("Kupte tohle, to je stejně dobré a o polovinu levnější.")

Zkušenosti jsou z obchodních domů OBI v Plzni z jara 2010.