Dvě pochvaly do Česka

V České republice nedokážeme ocenit úspěšné. O tom by mohly povídat generace schopných Čechů. Mnozí z nich si slávy raději užívají v zahraničí. Například v Česku nesčetněkrát urážený Pavel Nedvěd je pro Itálii a celý fotbalový svět hrdina. Milan Kundera proslulý i mimo Evropu není ve své domovině téměř známý.

Nedávný příběh odcházející šéfa ČEZu Martina Romana mě jen utvrdil v české malosti, závisti, chybějícímu respektu k ostatním a nesmírné libosti v urážení ostatních. Ať už byl pan Roman jakýkoliv, jeho práce přinesla výsledky. Z průměrné státem vlastněné energetické firmy dokázal vybudovat jednu z největších firem v této oblasti v Evropě. Firmu, která úspěšně působí od Česka až po Turecko a generuje českému státu obrovské finanční zisky. Takovou firmu máme v České republice jen jednu, možná dvě.
Velký úspěch státem vlastněné firmy je v naší zemi vlastně malým zázrakem. Připomeňme si například příběh ČSA. Státem dosazovaní manažeři opakovaně prokázali svoji nekompetenci a místo, aby se z pražského letiště stal východoevropský přepravní uzel obsluhovaný z velké části i letadly ČSA, přivedli firmu téměř ke krachu. Nebo smutný příběh české vody - velká většina domácností z každého litru pitné vody odvádí slušný poplatek nadnárodním společnostem a francouzským obyvatelům. Firmy jako Škoda, Foxconn v Česku sice vyrábí, ale jsou řízeny a vlastněny zahraničními subjekty, jejich zisky odcházejí do zahraničí a o jejich strategii a dalším působení na území našeho státu se rozhoduje ve Wolfsburgu nebo v Hong Kongu.
V českých korupčních podmínkách není zdaleka samozřejmostí mít ve službách státu schopného manažera, který rozvíjí firmu, nikoliv výhradně kariéry a majetek svých příbuzných, známých a všech, kteří ho drží ve funkci. Pochvala by tedy vlastně měla patřit i českým politikům napříč politickým spektrem, kteří nechali pana Romana ve funkci působit. Naopak odsuzuji česká média, která v den odvolání pana Romana spustila nenávistnou kampaň a zahájila amatérské hledání afér. Sotva bychom v nich našli jeden pochvalný článek. Být v Česku úspěšný není jednoduché.

Další pochvala patři panu Schwarzenbergovi. Ač má ideologicky odlišné postoje než já, je v současnosti jediným českým výrazným politikem s konzistentími názory. Ty veřejně presentuje, stojí si za nimi a to bez ohledu na jejich aktuální popularitu. V poslední době mě pan Schwarzenberg potěšil například svým názorem na půjčku 90 miliard Kč měnovému fondu (ano – jinak se ocitneme v izolaci), svými vyjádřeními ohledně národního parku Šumava (když národní park , tak bez zásahů a ekonomických aktivit) nebo jeho veřejné znepokojení nad stavem demokracie v Rusku.

Moc bychom v Česku potřebovali více nezkorumpovaných, kultivovaných proevropských politiků, ať už v barvách jakéhokoliv politického uskupení. Jen tak bychom mohli časem napravit značně pošramocenou pověst našeho státu v zahraničí a zapojit se zpět do jádra Evropy. Možná bychom si to přeci jen zasloužili. Národ, který dokáže se dokáže s obrovskou poctou rozloučit s takovou osobností, jakou byl Václav Havel, není úplně ztracený.

PS: Všechny, kteří mají odlišný názor a chuť sdělit nám ho v komentáři, prosím o kultivovaný projev, bez urážek a sprostých slov. Děkuji.

Co se řeší v Peru - září 2011

Peru si před několika týdny zvolilo nového prezidenta. Stal se jím Ollanta Humala, muž s bohatou vojenskou historií. V Peru má stejně jako v celé Jižní Americe prezident velikou moc a sestavuje vládní kabinet.
Ve volbách získal Humala těsnou většinu 51,3 procent hlasů. Chudý venkov volil jeho, Lima naopak jeho protikandidátku. Tou byla ve druhém kole voleb Keiko Fujimori, dcera bývalého prezidenta - diktátora, který je aktuálně ve vězení za zločiny proti lidskosti. Lidé ji podezřívali z toho, že po zvolení bude chtít svého otce dostat z vězení.
Humala v duchu vojenských zvyklostí šetří projevy a s médii komunikuje jen minimálně.
Jeho hlavní prioritou je boj proti chudobě. Hned po nástupu do funkce zvýšil o 20 procent minimální mzdu (na cca 4500 Kč).
Další prioritou je boj proti kriminalitě a korupci. Tato dvě témata spolu úzce souvisí, neboť kriminální gangy jsou často propojeny s policií. Deník El Comercio před časem zveřejnil seznam dvaceti delikventů z Limy (někteří z nich jsou i vrazi policistů), kteří byli odsouzeni, ale z “neznámých” důvodů (korupce) jsou na svobodě.
Během předchozího volebního období kriminalita rostla a především v Limě a na severním pobřeží jsou na denním pořádku ozbrojená loupežná přepadení. Zejména po pokusu odcizit automobil jednomu poslanci, při kterém byla bandou minimálně šesti ozbrojenců postřelena jeho devítiletá dcera, se kriminalita vrátila na titulní stránky všech novin. V peruánských ulicích hlídkuje ještě více policistů - celkem už přes sto tisíc.
Prezident “lidu” také okamžitě  “vyjednal” vyšší zdanění těžařských firem. Ročně nově získaných v přepočtu přibližně 20 miliard Kč by snad mělo jít na vzdělání.
V boji proti narkotrafikantům a ilegálním plantážím koky militantní president nepřipouští žádné ústupky. Už teď armáda nekompromisně ničí plantáže v neklidném regionu VRAE za protestu místních obyvatel. V regionu se odehrává už dlouhou dobu ozbrojený konflikt mezi státem a narkotrafikanty. Jen pro informaci: v tomto regionu stojí kilogram kokainu 800 dolarů, v Limě 1.500 a v USA 25.000 USD.
Kroky a rétorika Ollanta Humaly mu hned po nástupu do funkce přináší velkou popularitu a s jeho politikou souhlasí 65 procent Peruánců.

Nejen v rodině Fujimori, ale i v rodině Humaly existuje jeden velký problém. Tím je bratr Antauro Humala, který na Nový rok roku 2005 vedl ozbrojené přepadení policejní stanice v městečku Anadahuayllas. Policisty držel jako rukojmí v “boji” proti prezidentovi Toledo. Při anabázi přišli o život dva členové jeho gangu a čtyři policisté. Anatauro Humala je ve vězení, byl odsouzen na 25 let a vrchní soud aktuálně rozhoduje o možném snížení trestu. Peruánci se obávají, že president uvalí na svého bratra amnestii. Ten dal najevo, že o něčem podobném neuvažuje. Uvidíme...

Co ovšem skutečně hýbe Peru, je případ případ mladého páru Ciro a Rosarie, který se ztratil v jednom z nejhlubších údolí světa. Po deseti dnech se objevila jen Rosaria, která nedokáže vysvětlit, kam se poděl Ciro. Její výpovědi jsou plné protikladů. Otec Cira financuje rozsáhlé pátrání po těle, na místě je i skupina mexických profesionálů. Všechna sdělovací média se předhánějí za obrovského zájmu celého národa v různých hypotézách. Rosaria je označována za lhářku a celý národ je zaujatý proti ní. Navíc jí nikdo z Peruánců nevěří, že přežila téměř týden v horách v teplotách kolem nuly stupňů (měla dva spací pytle, spoustu oblečení a dešťovou vodu). Jak jsem poznal Peruánce, tak jen málokterý z nich si dokáže představit, že se v podobném prostředí dá přežít byť několik hodin. V médiích se každý den objevují nové spekulace a nové výpovědi vesničanů.

Pražská Liga mistrů

Plzeňští fotbalisté před několika dny dosáhli historického úspěchu v historii klubu i města. Později měli obrovské štěstí při losování základních skupin Ligy mistrů. Tým, který se ještě před pár lety s obtížemi držel v sotva průměrné české lize, přivítá na podzim nejlepší tým světa Barcelonu i věhlasný AC Milán.


Město Plzeň je dlouhodobým sponzorem klubu a nedávno uvolnilo ze své společnosti stovky miliónů korun na investici do moderního stadionu, který bude splňovat všechna kritéria pro mezinárodní zápasy. Stavba pokračuje rychle a do zápasu s Barcelonou zbývají ještě dva měsíce.

Je proto s podivem, že město nevyvinulo větší tlak na činovníky klubu, aby se pokusili minimálně listopadový zápas s Barcelonou hrát v Plzni. Pro město by to znamenalo obrovskou reklamu. Šoty z takového zápasu se objeví v televizích po celém světě. Do města by přicestovaly tisíce fanoušků ze Španělska a Itálie. Ti by přivezli v neposlední řadě spoustu peněz do plzeňských hotelů a restaurací a odvezli si zážitky z návštěvy příjemného města. Mnozí z novinářů by se určitě šli podívat po Plzni a napsali o městě řadu článků do novin a časopisů po celé Evropě.

Jenomže všechno bude jinak. Do turistické metropole Prahy třikrát pocestuje deset tisíc fanoušků ze západních Čech. Vzhledem k větší kapacitě stadionu v Edenu si plzeňský klub vydělá přibližně 30.000.000 korun navíc za vstupenky a ušetří organizační starosti. Ve světě si ani nikdo nevšimne, že se slavnou Barcelonou hraje klub z jiného města než Prahy. Zahraniční fanoušci se projdou po turisty napěchovaném městě a navštíví místní pivnice. Jeden pražský hotel se bude moci pochlubit, že ho svou návštěvou poctila slavná "Barca". Lionel Messi se nikdy neprojde po Plzni. A my, až budeme staří, nebudeme moci svým vnukům vyprávět o tom, jak kdysi do Plzně přicestoval nejlepší klub světa. Věčná škoda pro Plzeň...

Sedm bodů o Česku v roce 2011

Po třech letech ve Finsku a Německu  jsem se přesně na 15 měsíců vrátil do České republiky. Návrat domů z těchto vyspělých zemí byl asi nejsilnějším kulturním šokem, který jsem při svém putování po světě zažil. Je to dáno i tím, že Česká republika je moje rodná země a nefungující věci v Česku mě mrzí mnohem více než kdekoliv jinde na světě.

Objektivně musím uznat, že v České republice řada věcí moc dobře funguje. Rok od roku se tu leccos zlepšuje. Ekonomická úroveň obyvatel není nijak tragická. 

K Finsku a Německu (ke dvěma prakticky nejvyspělejším zemím na světě) máme však hodně daleko. Nejen ekonomicky, ale především chováním. Těch pár základních věcí, ve kterých výrazně zaostáváme jsem shrnul v následujícím výčtu.



1. Respekt, tolerance a slušné chování
Chybí nám respekt. Respekt jednoho vůči druhému.
Ten se projevuje třeba na ulici, když do sebe omylem vrazíme. Jen někdo se s úsměvem omluví a už málokdo omluvu s úsměvem přijme. Lidé v Česku mají “blbou náladu”.
Respekt nám chybí i k úspěšným lidem. Proč “bůh” v Turíně Pavel Nedvěd nechce žít v Čechách? Kolik se tu o něm napsalo pomluv a kritiky?
Nedostatek tolerance lze pozorovat ve vztahu k etnickým menšinám, k lidem s odlišnými názory, k soupeřům ve sportu, kolegům v práci, ostatním řídičům na silnicích, …

Morálka je v dnešní době jen prázdný pojem a podvádění se navzájem v nejrůznějších operacích s pěnězi (od placení dodavatelům po prodej auta) patří k českému koloritu.

2. Veřejná angažovanost a otevřenost státní správy
Během posledního roku jsem si uvědomil, že většina lidí se kromě svého majetku, stará maximálně o chodník před domem, ale i to jen někteří. Ostatní si myslí, že o vše, co jim nepatří  má na starosti stát nebo město. Není to zcela pravda. Kdo jiný lépe ví jak udržovat čistý park než obyvatelé okolních domů. Ti ovšem svůj názor projeví maximálně v hospodě nebo na anonymním internetovém fóru...

Ve standardní demokracii předchází každé větší akci, která se dotkne většího počtu občanů, diskuse. V “české demokracii” proběhne většinou nejdříve akce a poté následuje diskuse, která už bývá bezpředmětná. Je tomu tak při změně zákonů (kolik z Vás ví, že se chystá nový Občanský zákoník), při prodeji veřejného majetku (většinou jde do rukou spřáteleným figurám) i při nejrůznějších stavbách - nejen dopravních. Chyba není vždy na straně veřejného sektoru (zadjete do googlu: nový, občanský, zákoník), ale znovu musím zmínit absolutní nezájem většiny Čechů o dění okolo sebe,natožpak směřování našeho státu.



3.Korupce, klientelismus, vláda mafie
Jeden blog zklamaného českého občana zmiňoval, že v dnešní době je vetšina přátelství mezi lidmi založená na tom, že jeden druhému může obstarat stavební povolení a ten mu naoplátku může poskytnou jinou protislužbu...  Tyto zdánlivě nevinné vazby přerostly do obludných rozměrů a obrovská procenta našich daní mizí v kapse podnikatelů napojených na vrcholné politiky. Z těchto peněz jim zároveň pomáhají financovat jejich další působení v politice. Uzavřený kruh. Mafie. Od měst (je normální opravovat rok co rok na jaře ty samé díry na těch samých silnicích tou samou firmou?) to pokračuje přes kraje na ministerstva a další úřady, kde už mizí desítky miliard...
Tento systém navíc nenechává vyniknout úspěšné, ale lidi s nízkým morálním kreditem a to do budoucna nevěští nic dobrého.



4. Drahé zboží a nízké platy, země montoven
V Německu je většina věcí levnějších. Prakticky už jen práce, služby a cestování vlaky jsou  u našeho souseda dražší. To je dáno samozřejmě velikostí trhu. Proti tomu by ovšem měly působit české nízké platy, které by měly tuto německou výhodu bezpečně vymazat. Po plánovaném zvýšení nižší sazby DPH o deset procent tento rozdíl bude ještě vyšší.
Naproti tomu platy většiny Čechů jsou velmi nízké, mnohonásobně nižší než ty německé. Pro objektivitu nutno podotknout, že jsou zase výrazně vyšší než např. ty bulharské. Jsem přesvědčený, že peněz je v systému docela dost, jen končí u těch nejbohatších a k loajálním českým pracovníkům neochotných se stěhovat za prací a měnit špatné zaměstnání se jich moc nedostane... Navíc v montovnách, kde konkurujeme náklady na pracovní sílu zemím na východ od nás, opravdu nelze platy příliš zvyšovat. Výrobků s vyšší přidanou hodnotu se v Česku vyrábí žalostně málo.
Vyšší platy by přitom znamenali vyšší kupní sílu a posílení domácí ekonomiky. V současné době žijeme z toho, co koupí lidé a především firmy v zahraničí. Kdyby se z jakéhokoliv důvodu německé firmy rozhodly den ze dne přesunout všechny své výrobny z Česka dále na východ, nezůstane nám tu prakticky nic.



5. Boření sociální spravedlnosti
V posledních letech pozoruju v Česku postupné boření “sociálního státu”. Rovná daň - experiment, který nefunguje v žádné vyspělé zemi, výrazně přilepšila bohatým, chudé nechala na tom co byli dříve a státu sebrala řadu peněz. Komu nejvíce bude chybět 500 Kč po zvýšení nižší sazby DPH je také jasné. Přílišné rozboření sociálního systému by vedlo přinejmenším k vyšší kriminalitě.
Zde se ovšem sluší podotknout, že každý svého štěstí strůjcem. Když zaměstnanci s podprůměrnými platy volí pravicové strany s celkem jasným volbením programem, musejí očekávat následky ve svých peněženkách.



6. Další různé body
Odpadky a psí trus - skoro všude kam se člověk podívá (proč sběrné dvory neberou odpady zdarma?).
Čisté ovzduší - zejména ve vesnicích v zimě to není jen smrad nekvalitního uhlí, ale i PET lahví a všeho možného.
Kouření v restauracích - tento chybějící zákaz nás řadí nejen v Evropě mezi hodně exotické země.
Vzdělání - více lidí, kteří se vzdělávají na vysokých školách pravděpodobně zvedne úroveň vzdělanosti českého obyvatelstva. Přitom je ovšem nutné zachovat kvalitní vysoké školy na vysoké úrovni. Jinými slovy je třeba akceptovat fakt, že magisterský titul z kvalitní fakulty nedokáže získat každý.
President - naši republiku representuje člověk v zahraničí naprosto nerespektovaný, s téměř extrémistickými názory, odpůrce Evropské unie. Vládne nám člověk s pochybnou minulostí, expert na všechno počínaje globálním oteplováním, konče udělováním amnestií. Spisovatel, který v době svého presidentování stihnul napsat desítky knih na různá témata...
Cizí jazyky - musíme se naučit cízí jazyky. Anglicky by v malé zemi uprostřed Evropy měl mluvit každý mladý člověk.



7. Na závěr jednu maličkost, se kterou nám bude v Česku všem lépe a veseleji:
usmívejme se na sebe!

Plzeňáci, opravdu chcete nový stadion?

Jsem fanoušek plzeňského fotbalu a sportu a myslím, že by si plzeňský fotbalový klub zasloužil útulnější stadion.
Nicméně investice v odhadované výši cca 500 miliónů korun (cca 3.000 Kč na jednoho obyvatele města Plzně) je v době šetření a doznívající ekonomické krize příliš veliká. Ještě zásadnější je fakt, že město do stadionu v posledních letech napumpovalo neuvěřitelných 160 miliónů Kč. Loni byla na stadionu dokončena rekonstrukce atletické dráhy v ceně 8 mil. Kč. Teď se město chystá novou atletickou dráhu zničit a spolu s ní zřejmě i postatnou část investic z let minulých.
Zdroje na stavbu už město našlo, a to ve své společnosti Plzeňská teplárenská, a.s.. (viz článek ze serveru idnes.cz)  V tomto roce by měla tato společnost přispět na rekonstrukci částkou 100 miliónů Kč.
Plzeňská teplárenská zásobuje teplem přibližně dvě třetiny plzeňských domácností, tedy  asi120.000 občanů města. Jednoduchým propočtem zjistíme, že každý z nás přispěje jen v letošním roce ze svých plateb tepla přes 800 Kč na přestavbu fotbalového stadionu. Příští rok pravděpodobně stejnou částkou.
Chceme nový stadion opravdu postavit z našich účtů za teplo?