Sedm bodů o Česku v roce 2011

Po třech letech ve Finsku a Německu  jsem se přesně na 15 měsíců vrátil do České republiky. Návrat domů z těchto vyspělých zemí byl asi nejsilnějším kulturním šokem, který jsem při svém putování po světě zažil. Je to dáno i tím, že Česká republika je moje rodná země a nefungující věci v Česku mě mrzí mnohem více než kdekoliv jinde na světě.

Objektivně musím uznat, že v České republice řada věcí moc dobře funguje. Rok od roku se tu leccos zlepšuje. Ekonomická úroveň obyvatel není nijak tragická. 

K Finsku a Německu (ke dvěma prakticky nejvyspělejším zemím na světě) máme však hodně daleko. Nejen ekonomicky, ale především chováním. Těch pár základních věcí, ve kterých výrazně zaostáváme jsem shrnul v následujícím výčtu.



1. Respekt, tolerance a slušné chování
Chybí nám respekt. Respekt jednoho vůči druhému.
Ten se projevuje třeba na ulici, když do sebe omylem vrazíme. Jen někdo se s úsměvem omluví a už málokdo omluvu s úsměvem přijme. Lidé v Česku mají “blbou náladu”.
Respekt nám chybí i k úspěšným lidem. Proč “bůh” v Turíně Pavel Nedvěd nechce žít v Čechách? Kolik se tu o něm napsalo pomluv a kritiky?
Nedostatek tolerance lze pozorovat ve vztahu k etnickým menšinám, k lidem s odlišnými názory, k soupeřům ve sportu, kolegům v práci, ostatním řídičům na silnicích, …

Morálka je v dnešní době jen prázdný pojem a podvádění se navzájem v nejrůznějších operacích s pěnězi (od placení dodavatelům po prodej auta) patří k českému koloritu.

2. Veřejná angažovanost a otevřenost státní správy
Během posledního roku jsem si uvědomil, že většina lidí se kromě svého majetku, stará maximálně o chodník před domem, ale i to jen někteří. Ostatní si myslí, že o vše, co jim nepatří  má na starosti stát nebo město. Není to zcela pravda. Kdo jiný lépe ví jak udržovat čistý park než obyvatelé okolních domů. Ti ovšem svůj názor projeví maximálně v hospodě nebo na anonymním internetovém fóru...

Ve standardní demokracii předchází každé větší akci, která se dotkne většího počtu občanů, diskuse. V “české demokracii” proběhne většinou nejdříve akce a poté následuje diskuse, která už bývá bezpředmětná. Je tomu tak při změně zákonů (kolik z Vás ví, že se chystá nový Občanský zákoník), při prodeji veřejného majetku (většinou jde do rukou spřáteleným figurám) i při nejrůznějších stavbách - nejen dopravních. Chyba není vždy na straně veřejného sektoru (zadjete do googlu: nový, občanský, zákoník), ale znovu musím zmínit absolutní nezájem většiny Čechů o dění okolo sebe,natožpak směřování našeho státu.



3.Korupce, klientelismus, vláda mafie
Jeden blog zklamaného českého občana zmiňoval, že v dnešní době je vetšina přátelství mezi lidmi založená na tom, že jeden druhému může obstarat stavební povolení a ten mu naoplátku může poskytnou jinou protislužbu...  Tyto zdánlivě nevinné vazby přerostly do obludných rozměrů a obrovská procenta našich daní mizí v kapse podnikatelů napojených na vrcholné politiky. Z těchto peněz jim zároveň pomáhají financovat jejich další působení v politice. Uzavřený kruh. Mafie. Od měst (je normální opravovat rok co rok na jaře ty samé díry na těch samých silnicích tou samou firmou?) to pokračuje přes kraje na ministerstva a další úřady, kde už mizí desítky miliard...
Tento systém navíc nenechává vyniknout úspěšné, ale lidi s nízkým morálním kreditem a to do budoucna nevěští nic dobrého.



4. Drahé zboží a nízké platy, země montoven
V Německu je většina věcí levnějších. Prakticky už jen práce, služby a cestování vlaky jsou  u našeho souseda dražší. To je dáno samozřejmě velikostí trhu. Proti tomu by ovšem měly působit české nízké platy, které by měly tuto německou výhodu bezpečně vymazat. Po plánovaném zvýšení nižší sazby DPH o deset procent tento rozdíl bude ještě vyšší.
Naproti tomu platy většiny Čechů jsou velmi nízké, mnohonásobně nižší než ty německé. Pro objektivitu nutno podotknout, že jsou zase výrazně vyšší než např. ty bulharské. Jsem přesvědčený, že peněz je v systému docela dost, jen končí u těch nejbohatších a k loajálním českým pracovníkům neochotných se stěhovat za prací a měnit špatné zaměstnání se jich moc nedostane... Navíc v montovnách, kde konkurujeme náklady na pracovní sílu zemím na východ od nás, opravdu nelze platy příliš zvyšovat. Výrobků s vyšší přidanou hodnotu se v Česku vyrábí žalostně málo.
Vyšší platy by přitom znamenali vyšší kupní sílu a posílení domácí ekonomiky. V současné době žijeme z toho, co koupí lidé a především firmy v zahraničí. Kdyby se z jakéhokoliv důvodu německé firmy rozhodly den ze dne přesunout všechny své výrobny z Česka dále na východ, nezůstane nám tu prakticky nic.



5. Boření sociální spravedlnosti
V posledních letech pozoruju v Česku postupné boření “sociálního státu”. Rovná daň - experiment, který nefunguje v žádné vyspělé zemi, výrazně přilepšila bohatým, chudé nechala na tom co byli dříve a státu sebrala řadu peněz. Komu nejvíce bude chybět 500 Kč po zvýšení nižší sazby DPH je také jasné. Přílišné rozboření sociálního systému by vedlo přinejmenším k vyšší kriminalitě.
Zde se ovšem sluší podotknout, že každý svého štěstí strůjcem. Když zaměstnanci s podprůměrnými platy volí pravicové strany s celkem jasným volbením programem, musejí očekávat následky ve svých peněženkách.



6. Další různé body
Odpadky a psí trus - skoro všude kam se člověk podívá (proč sběrné dvory neberou odpady zdarma?).
Čisté ovzduší - zejména ve vesnicích v zimě to není jen smrad nekvalitního uhlí, ale i PET lahví a všeho možného.
Kouření v restauracích - tento chybějící zákaz nás řadí nejen v Evropě mezi hodně exotické země.
Vzdělání - více lidí, kteří se vzdělávají na vysokých školách pravděpodobně zvedne úroveň vzdělanosti českého obyvatelstva. Přitom je ovšem nutné zachovat kvalitní vysoké školy na vysoké úrovni. Jinými slovy je třeba akceptovat fakt, že magisterský titul z kvalitní fakulty nedokáže získat každý.
President - naši republiku representuje člověk v zahraničí naprosto nerespektovaný, s téměř extrémistickými názory, odpůrce Evropské unie. Vládne nám člověk s pochybnou minulostí, expert na všechno počínaje globálním oteplováním, konče udělováním amnestií. Spisovatel, který v době svého presidentování stihnul napsat desítky knih na různá témata...
Cizí jazyky - musíme se naučit cízí jazyky. Anglicky by v malé zemi uprostřed Evropy měl mluvit každý mladý člověk.



7. Na závěr jednu maličkost, se kterou nám bude v Česku všem lépe a veseleji:
usmívejme se na sebe!