Nákup letenek nízkonákladových společností? Žlutá karta pro Student Agency.

Pro nákup letenky nízkonákladové společnosti Norwegian jsem využil služeb firmy Student Agency (SA). Hlavním důvodem mého rozhodnutí byla jednoduchost platby, cena prakticky stejná jako u konkurence a řada kladných zkušeností se službami SA. Bohužel můj výběr byl v tomto případě hodně špatný.

Nákup i platba letenky proběhly v pořádku během pár minut.

První vzrušení přišlo o pár minut později. Místo potvrzení letenky přišel automaticky vygenerovaný email: “rezervaci letenky se zatím nepodařila potvrdit.”, mám prý často kontrolovat email.

Nákup letenky u nízkonákladových společností není věc, která by se dala odkládat. Cena se může během pár hodin výrazně změnit.

Chtěl tuto anabázi ihned ukončit buď zrušením nebo potvrzením rezervace. Volal jsem tedy na linku společnosti SA. Operátorky nedokázaly rezervaci ani vyhledat (nebylo jí totiž přiděleno žádné rezervační číslo) a přepojovaly mě na jinou linku (zřejmě IT podpora?). Na této lince nikdo opakovaně ani po několika minutách čekání nevzal telefon. Po několika pokusech se mi ale podařilo spojit se s touto druhou linkou: mám smůlu, nemůžu nic dělat, musím čekat - rezervace nejde ani zrušit ani potvrdit. Tečka. Nashledanou.

Čekal jsem. Postěžoval jsem si mezitím panu řediteli (reditel@studentagency.cz).

Odesal zároveň emaily s žádostí o okamžité potvrzení nebo zrušení rezervace. Na tyto emaily nikdo nikdy neodpověděl.

Teprve po 16 hodinách (!) byla rezervace zrušena. Peníze mi prý budou vráceny. Měl jsem alespoň konečně volné ruce k tomu, abych ji provedl jinde. (To samozřejmě jde jen za předpokladu, že na účtu máte stále dostatek peněz na letenku a nastavené platební limity karty ve výši dvounásobku ceny letenky, neboť jednu stejnou letenku už jste neúspěšně platili u Student Agency a peníze nikde).

Další den alespoň přišla odpověď z kanceláře p. ředitele. Došlo prý k ojediněné chybě, kterou prověřuje IT oddělení.

Bohužel ojedinělá chyba, kterou asi stále intenzivně prověřuje IT oddělení, už trvá čtvrtý den. Stále totiž čekám až se mi konečně vrátí zpět na účet peníze za nákup letenky, který společnost Student Agency nebyla schopna zařídit.

Závěr je jednoduchý: kupujte nízkonákladové letenky přímo u jednotlivých dopravců nebo u společností, které Vám opravdu letenku dokáží okamžitě vystavit - vyhnete se tak problémům a starostem.

A rada pro společnost Student Agency: Pokud opět nastane takový problém, investujte, prosím, pár minut práce a kupte letenku klientovi manuálně - přesně tak, jak jsem to později udělal já. Možná přijdete o pár set Kč zisku, ale na internetu se nebudou objevovat takové příspěvky, jaký jste si právě přečetli a v konečném důsledku se Vám tato investice určitě vyplatí!

Jan Brotánek

Karel, Mirka, Tomio - ano nebo NE? Koho (ne)budu volit?

"Politika mě nezajmá, nepudu volit." 
Podobná prohlášení mě rozčilují snad ještě více než voliči extrémistických stran (ti alespoň dají najevo svůj názor).
Copak dotyčného nezajímá, zda bude za rozbor krve u doktora platit 30 nebo 2000 Kč? Jestli bude jezdit po děravých nebo opravených silnicích? Bude-li moci nadále v hospodě nebo na náměstí svobodně projevit svůj názor, že "Zeman je vůl!" nebo "Kalousek je zloděj." (a to i kdyby to nebyla pravda). Nebo snad dotyčného nezajímá zda bude ve stáří dostávat důchod???
Každý, kdo má je trošku rád naši krásnou byť značně komplikovanou zemi, má povinnost k volbám jít a vyjádřit svůj názor na směřování naší země!
Já jsem v minulosti měl poměrně velký problém rozhodnout se koho budu volit. Letos mám situaci snazší.

KOMUNISMUS, MAFII ANI EXTREMISMUS NECHCI.

Koho volit určitě nebudu?
Miluji svobodu a demokracii, proto pokračovatele komunistické KSČ v žádném případě volit nebudu.
Nekradu, nepodvádím a ani nesouhlasím s masivním organizovaným rozkrádáním veřejných prostředků prostřednictvím sofistikované organizace kamarádů politiků. Proto nebudu volit ODS, přesto, že nasadila do svého čela jako figuranta z jiné planety.
Dále samozřejmě nebudu volit nacionalisty okolo paní Bobošíkové, kterým navíc vyjádřil podporu zdiskreditovaný exprezident Klaus. ani extremisty okolo pana Okamury a už vůbec ne mocichtivé přeběhlíky z okolí lháře prezidenta Zemana.

DALŠÍ PODNIKATELSKÝ PROJEKT V POLITICE? ANO? NE!

Koho také určitě volit nebudu?
Představitelem  státu by neměl být člověk s pochybným morálním kreditem, bývalý komunista, a s největší pravděpodobností i člen StB. Ten si lacinými populistickými hesly snaží koupit moc pro sebe a svoji firmu.
Člověk, který si prostřednictvím zisků především z dotací a lobbingu (jen na zákonu o biopalivech vydělává ročně 3 miliardy Kč) už nemusí kupovat reklamu, protože koupil rovnou celé nakladatelství.
Těžko lze pochopit zejména to, proč magnáta Babiše budou volit někteří příznivci levice?
Nepoučil nás podobný podnikatelský záměr Víta Bárty? Pak tedy hlas pro pana Babiše!

KNÍŽE BEZ SOCIÁLNÍHO PROGRAMU

Koho bych za určitých okolností mohl volit?
TOP 09 má na rozdíl od většiny politické konkurence jasně definovaný směr a myšlenky. Pan Schwarzenberg má vysoký morální kredit. Ten sice chybí jeho kolegovi Kalouskovi, nicméně za sebou má (s výhradami) slušné výsledky ve správě veřejných financí. Toto politické uskupení bohužel téměř neřeší starosti obyčejných lidí - méně vydělávajících zaměstnanců či důchodců, tedy opravdu velké části naší společnosti.
Stranu KDU-ČSL prakticky neznám - to je možná chyba (viz stanovisko pana Janečka, bojovníka proti korupci s výsledky). Piráty považuji za příliš nevážné hnutí na to, jak vážnou věcí je správa naší země.

SOCIALISTI - BOJÍM SE

ČSSD sice reprezentuje řadu mých názorů na spravedlivé uspořádání společnosti, ale bohužel jen na papíru. Ve skutečnosti v žádném případě nemohu volit stranu, která se chystá spolupracovat s komunisty, nebo ve které ovládají dění osoby jako třeba pan Škromach.
Navíc hrozí reálné riziko, že by se k moci dostala mocenská skupina pod vedením p. Haška (potažmo prezidenta Zemana), o jehož morálním kreditu mám značné pochybnosti.

ZELENÍ - NEZKUŠENÍ, ALE SLUŠNÍ

Koho tedy budu letos volit?
Zbývá tedy poslední strana - Zelení. Strana, kterou podpořil Václav Havel. Strana možná trochu nezkušená (a snad i naivní), ale plná slušných osobností s vysokým morálním kreditem. Zelení jsou moderní evropská strana se špičkovým volebním programem. Jsou stranou, která zcela jednoznačně odmítá korupci. Právě proto nemá dost peněz na to, aby nás se svými myšlenkami seznamovala v takové míře jako konkurence. Přesto pro mě jasná volba!

Španělská tragédie

V roce 2006, v období neuvěřitelného stavebního rozvoje a ekonomického růstu, jsem strávil více než půlrok ve Španělsku. Před pár dny jsem se tam opět na 14 dní vrátil - tentokrát ve zcela jiné době.

Na prodej. K pronájmu. Stejně jako v celém Španělsku.

Zmodernizované Španělsko

Před sedmi lety se všude stavělo. Celý Madrid byl rozkopaný, plný jeřábů a uzavírek. Všichni už dnes víme, že se stavělo na dluhy z prostředků, které Španělsko nikdy fakticky nemělo.

Dnes jsou skutečně vidět výsledky tohoto experimentu. Například v roce 2006 byla uprostřed Madridu podél obou stran řeky velká dálnice a staveniště, dnes je tu nádherný mnoho kilometrů dlouhý park. Dálnice je schovaná pod ním.

I při cestování daleko od Madridu překvapí krásně vyspravené malé silničky - dokonce i ty, po kterých za den projede jen pár aut. Všechno je krásně upravené, městečka zdobí čistá náměstíčka, i v každé malé vesničce jsou umístěny kontejnery na recyklaci.

Síť dálkových rychlovlaků, které jezdí více než 300 kilometrovou rychlostí, má ve Španělsku téměř 3000 kilometrů. Necelých 500 kilometrů cesty mezi Madridem a Sevillou tak trvá pouhé dvě a půl hodiny, stejně dlouho jako ještě o sto padesát kilometrů delší cesta do Barcelony.

Zkrachované Španělsko

Rychlovlaky jsou ovšem dnes prázdné. Jejich provozovatel, tedy státem vlastněná společnost Renfe, před pár týdny snížil ceny jízdenek o desetinu a navíc nabízí další až 70 procentní slevy.

Španělé v Madridu působí velmi nepříjemně. Buď jsem si toho dříve nevšimnul nebo bývali milejší, případně jsme na sebe v Česku v té době byli ještě nepříjemnější. Paní u přepážky při nákupu autobusových jízdenek dokonce odmítá poradit se spojením předchozí zákaznici. Nám se také nechce příliš věnovat a musíme využít služeb automatu.

V ulici, kde jsme dříve bydleli - trochu mimo centrum - už zavřely téměř všechny obchůdky. Přežily jen ovoce a zelenina, levný supermarket, příjemná vinárna a kupodivu i ekvádorská restaurace nižší kategorie. Bylo by zajímavé a poučné seznámit se s případy úspěšných a neúspěšných obchodníků.

Španělsko na prodej

Prakticky na každém domu, a to v celé zemi,  je několik plakátů, které oznamují u jednotlivých bytů: “SE VENDE” - na prodej. Přibližně 20 procent všech bytů ve Španělsku je dnes neobsazených. Řada lidí má ovšem problém s bydlením, neboť po ztrátě zaměstnání nemají na splátky hypotéky. Banky sice prý postupují v každém případě individuálně, ale často nesplácející rodiny vysídlí a ty se pak musí stěhovat, třeba i zpátky k rodičům. Na regionální úrovni se již připravují zákony, které by majitelům ukládaly povinnost prázdné byty pronajímat.

Ceny nemovitostí sice o několik desítek procent poklesly, ale stále se mi zdají být velmi vysoké. Vlastníci bytů si asi jen stěží připouštějí situaci, která v zemi panuje.

Při příjezdu do města León projíždíme čtvrtí duchů, ve které jsou úplně všechny výlohy prázdné a nabízené k pronájmu nebo k prodeji. Mezi nimi se vyjímá jediný obsazený a upravený obchod: prodejce vozů BMW!

Španělsko bez práce

Bez práce je každý čtvrtý obyvatel v aktivním věku z těch, kteří mají zájem o práci. V některých částech jižního Španělska přesahuje míra nezaměstnanosti dokonce 40 procent! V době, kdy jsem ve Španělsku žil, bylo bez práce jen 8 procent obyvatel.

Po Madridu ovšem stále jezdí téměř všichni, kteří mají auto, v nových modelech vozidel a nosí drahé značkové oblečení. V Leónu před kostelem stojí žebrák v kožené bundě. Mám sto chutí zeptat se ho, proč ji neprodá, když nemá na jídlo. Nakonec zbaběle mlčím.

Lidé v Jižní Americe mi nevěřili, když jsem zlehčoval krizi ve Španělsku, o které denně slyší v televizi. Pro ně má slovo “krize” úplně jiný význam: v lepším případě znamená jakoukoliv práci od rána do noci sedm dní v týdnu a výdělek, který v lepším případě vystačí na to, aby mohli nakrmit své rodiny. Kdyby viděli situaci ve Španělsku, asi by nevěřili svým očím.

Španělsko pro bohaté

Možná dnes ve Španělsku nejde ani tolik o ekonomickou krizi, jako o krizi celého systému. Bohatí jsou stále bohatí a podle statistik dokonce ještě bohatší než před započetím krize. Vidím to i u svých známých. Ti, kteří měli práci dříve, ji mají i teď. Platy jim neklesly. Naopak. Cestují po světě, jezdí hezkým automobilem a chodí do dobrých restaurací.

Chudí chudnou. Solidarita není ve Španělsku módní záležitostí. V roce 2005 nás při stopování řada arogantních řidičů zdravila obscénními gesty: “Když nemáš auto, tak nikam nejezdi, ztracenče!”, mysleli si zřejmě. V žádné jiné zemi na světě jsem nezůstal na silnici půl dne, aniž by mi zastavilo jediné auto. Ve Španělsku se mi to stalo několikrát. Bohužel nás nechtěli řidiči svézt ani z hor bez veřejné dopravy, když přišlo náhlé ochlazení a my jsme zcela promrzli a museli bychom pochodovat pěšky téměř 30 kilometrů k nejbližšímu městečku. Dobře situovaní Španělé vždy vystoupili rychle z auta, vyfotili si hory a každý si našel jinou výmluvu, proč nás nemůže vzít dolů - většinou údajně mířili jinam. Po hodně dlouhé době nás jeden hodný Španěl konečně zachránil. Dole ve vesnici všichni výletníci, kteří “nejeli dolů”, seděli v luxusních restauracích a uhýbali zrakem.

Španělsko rozkradené

Noviny neustále řeší kauzy politiků a podnikatelů, kteří si během posledních let nakradli obrovské množství peněz. Pravicové deníky prošetřují kriminálníky z PSOE, levicové ty z vládnoucí PP. Jenom na základě dat, které zpřístupnil vyšetřovatelům pracovník banky HSBC ve Švýcarsku Herve Falciani, se Španělsku podařilo dostat zpět zpronevěřených 220 miliónů Euro. Jde ovšem jen o zlomek z 8 miliard Euro, které si 1500 španělských majitelů kont ukládalo na zdánlivě bezpečná konta ve Švýcarsku. Veřejnost se jména podvodníků nedozvěděla. Peníze tam podvodníci vozí automobily, letadlem to prý není bezpečné.

Z mého pohledu je tedy trochu nelogické, že by Španělsko měli zachraňovat poměrně zodpovědní němečtí daňoví poplatníci. Jsem si totiž téměř jistý, že třída místních ekonomických elit by měla na splacení dluhů dostatek prostředků.

Snad poprvé ve svém životě jsem se do Česka vracel ze země Západní Evropy s velkým pocitem hrdosti na svoji rodnou zemi. Možná nemáme tak hezké silnice, už vůbec ne tak vysoké mzdy, Pendolino jezdí jenom 180, ale stejně mám pocit, že jsme dnes už daleko vyspělejší než Španělsko. Snad se dokážeme z tohoto příběhu poučit...

Nemáte účet u KB? Neodjedete na Erasmus!

Jste jedním z tisícovky studentů a studentek Univerzity Karlovy, kteří každoročně odjíždějí na studijní pobyt Erasmus do zahraničí? Uspěl(a) jste ve výběrovém řízení, získal(a) jste stipendium a můžete s radostí odjet.
Pozor, má to jeden háček: musíte mít účet u Komerční banky!
Taková je nejen praxe studentů, ale potvrzují to i oficiální podmínky zveřejněné na stránkách univerzity "Vyplnění čísla účtu (Pozn. autora: je odkazováno výhradně na speciální EURO účet u KB, a.s.) do online Erasmus přihlášky studenta je jednou z podmínek vystavení Finanční dohody."
Má skutečně univerzita právo podmiňovat vyslání na stáž do zahraničí uzavřením smlouvy s konkrétní finanční institucí? Na českém trhu totiž působí řada bank, které běžnému občanovi rády zřídí účet v Euro. Jaká byla motivace pracovníků univerzity pro zavedení takové podmínky?
Je taková podmínka vůbec v souladu s českým právním řádem?

Kouzelný EURO účet
Podívejme se blíže na kouzelný účet, který studentům otevře cestu do světa. Jmenuje se “KB Euro Účet Erasmus”. Jeho zřízení, vedení, zrušení, dále i výpisy a výběr na stanovené přepážce jsou zdarma. Pokud tedy student poveze stipendium v hotovosti, vše je celkem v pořádku. Kromě dvojí cesty na přepážku (uzavření smlouvy, výběr hotovosti, zrušení smlouvy) bude mít všechny své peníze v ruce.
Přehnaně drahý není ani výběr z bankomatu. V zahraničí zaplatí studenti jedno procento, minimálně 100 Kč.  Platba u obchodníka je samozřemě zdarma a představuje tedy zcela jednoznačně nejlepší řešení. Nicméně v například v Dánsku si z neznámých důvodů banka určuje kurz méně výhodný než uvádí na svých stránkách asociace VISA.

Drahý převod do zahraničí!
Co se ovšem stane, pokud si student nechá celé stipendium poslat na zahraniční účet? Zaplatí 195 Kč.  To platí ovšem jen pokud bude studovat v zemi EU, kde se platí v Eurech.
Proč tedy nemůže využít nabídky konkurenční banky a zaplatit za stejnou službu pouze 50 Kč? Mimochodem, z Euro účtu na Slovensku nebo v Německu vše proběhne za cenu vnitrostátního bankovního převodu, tedy často zcela zdarma.

Ještě dražší převod do zahraničí...
Pokud student bude chtít zaplatit například zálohu na kolej, bude celá věc mnohem dražší. Je totiž třeba použít platbu typu OUR (všechny poplatky platí odesílatel), aby na účet dorazila přesná suma. V takovém případě už nebude poplatek jen 195 Kč, ale celých 800 Kč a ještě 0.9 procenta z převáděné částky!
Přidávám svoji osobní zkušenost s takovou platbou z německé banky: banka mi vše naúčtovala v kurzu střed(!), poplatek za příkaz žádný a dánská banka si strhnula 3.50 Euro - tzn. asi 90 Kč. Celá operace tedy vyšla 13x levněji než s KB, a.s.! I česká konkurence nabízí mnohem výhodnější podmínky podobné operace.

A co ve Velké Británii nebo ve Švédsku?
Stejně vysoký poplatek bude studentovi naúčtován, pokud se zdánlivě skvělým Euro účtem K.B., a.s. bude student žít v zemích, kde se neplatí Eury, tedy například ve Velké Británii, Dánsku, Švédsku nebo Norsku.
Opět celá transakce (jednoduché poslání peněz) vyjde minimálně na tisíc Kč! Netřeba připomínat, že takové poplatky nejsou ani na českém trhu konkurenceschopné.

Kolik tedy vydělá Komerční banka?
Každý rok povinně uzavře smlouvu s Komerční bankou asi 1000 studentů. Prosté násobení nás přivede k celkem slušným ziskům jedné soukromé firmy! Vše díky velmi podivným pravidlům Univerzity Karlovy. Jak je to možné?

Požáry na jihu Chile

V roce 2005 způsobil nezodpovědným chováním český turista Jiří Šmiták požár v chilském národním parku Torres del Paine.  Ve velké části parku (asi 14 tisíc ha, tedy sedm procent rozlohy parku) nenávratně shořely původní lesy. Při pochodu po populárním okruhu okolo vrcholků Torres del Paine jsou vidět značné škody a jeden dlouhý den vede smutnou zónou, kde byl dříve les.

Turistovi bylo přímo chilskými policisty doporučeno, aby opustil zemi.  Jiří Šmiták tak vyváznul prakticky bez trestu. Česká republika se aktivně podílela na obnově lesů, darovala 180.000 stromů a poskytla odbornou pomoc.

Před několika dny postihnul Torres del Paine další obrovský požár. Hlavním podezřelým je izraelský turista Rotem Signer. Ten už takové štěstí jako Jiří Šmiták nemá. Byl mu odebrán pas a po dobu třech měsíců bude vyšetřován na svobodě. Hrozí mu maximální trest 60 dní ve vězení.

Národní park Torres del Paine byl na několik dní uzavřen, místní obyvatelé utrpěli v začínající hlavní sezóně značné ekonomické ztráty. Shořelo přibližně 15 tisíc hektarů lesa. Velká část místních obyvatel je přímo závislá na turistice, která tímto požárem značně utrpí. Obrovská spálená území značně snižují atraktivitu návštěvy národního parku.

Izraelští turisté (bagpackeři) mají v Chile a v Argentině velmi špatnou pověst. Chovají se bezohledně, jsou hluční , neustále se opíjí.  Naprostá většina Izraelců, kteří po Jižní Americe cestují, bezprostředně před cestou absolvovala několikaletou povinnou vojenskou službu.

Jih Chile v posledních týdnech trápí řada dalších požárů. Ministr vnitra vyslovil podezření, že požáry jsou kvůli ekonomickým  politickým zájmům zakládány úmyslně.  Požárníci objevili padesát ohnisek požárů, která byla založena podobným způsobem. Při požárech zatím bylo zničeno několik stovek domů a zemřel minimálně jeden člověk, který se odmítnul evakuovat a šest pracovníků, kteří se podíleli na hašení požárů. Při hašení požárů pomáhají i další jihoamerické státy – Brazílie, Argentina a Uruguay.

Fotografie z mé návštěvy národního parku Torres del Paine v dubnu 2011 zde.

Co se řeší v Peru - leden 2012

PREZIDENTSKÁ MILOST
V Peru se diskutuje možná milost pro exprezidenta Alberta Fujimoriho. Ten odpykává ve vězení  25 letý trest za zločiny proti lidskosti, úplatkářství a zpronevěření státních peněz. Jeho dcera Keiko Fujimori letos jen těsně neuspěla v prezidenstkých volbách. Její zvolení by otci patrně značně zjednodušilo možnost prezidentské milosti. Jeho dcera tvrdí, že otcův zdravotní stav je nestabilní a chce podat oficiální žádost o milost. Lékaři státního zdravotního ústavu žádné větší zdravotní problémy u Alberta Fujimoriho nicméně nenašli. Peruánský prezident se ohledně možné milosti příliš nevyjadřuje. Je známý jeho předvolební výrok: “Žádný člověk by neměl zemřít ve vězení”.

BRATR PREZIDENTA - PRIVILEGOVANÝ VĚZEŇ
Ani prezident Ollanta Humala nepochází ze spořádané rodiny. Jeho bratr Antauro vedl komando, které v rámci boji proti vládě, postřílelo při obsazení policejní stanice v jednom městečku v horách několik strážců zákona. (viz můj předchozí příspěvek)
Peruánský tisk před několika dny otisknul reportáže, které dokazují, jakým způsobem Antauro odchází z vězení, prakticky kdy se mu zachce. Oficiálním důvodem těchto návštěv je jeho špatný zdravotní stav a urgentní návštěva nemocnice. Na vánoční svátky odešel z vězení 24. odpoledne a vrátil se až o dva dny později. Podobné zmizení se opakovalo 30. prosince - z věznice odešel ve 3:00 ráno a do nemocnice dorazil o osm hodin později. Novoroční noc strávil v soukromém pokoji s jistou "blondýnou" a první vyšetření absolvoval až na Nový rok.
Není to poprvé, kdy v Peru čtu podobná svědectví. Věznice volně opouštějí i někteří vrazi a násilníci.

PROTESTY V CAJAMARCE
Částečně nestabilní Peru řeší jeden veliký problém ve venkovské provincii Cajamarca. Místním obyvatelům, ale i regionálním lídrům, došla trpělivost při udělování koncesí pro těžařské společnosti. Postavili se velmi razantně proti těžařskému projektu Conga  - tedy dalšímu obřímu projektu na těžení zlata a mědi poblíže největším dolu na zlato  v zemi společnosti Yanacucha, vlastněné americkou společností Newmont Mining Corporation. Cajamarca zažila v posledních týdnech stávky, následné vyhlášení výjimečné stavu v provinci, naprosto neúspěšná jednání a prozatímní pozastavení projektu.
Cajamarku jsem před několika měsíci navštívil. Obyvatelé okolních vesnic už v té době protestovali na náměstí s fotografiemi poničené přírody, otrávené vody, zmizelých jezer a popisem zoufalé situace zemědělců.

Těžařské společnosti přináší do Peru kapitál. Ten i v Cajamarce zřejmě stojí za krásně opraveným centrem města a růstem životní úrovně. Jak je ale v Peru zvykem, bohatství se rozděluje především mezi úzkou vrstvu vyvolených a běžní obyvatelé z něj nemají žádný výrazný prospěch. Venkovští obyvatelé, tedy zemědělci, pěstují své plodiny na kontaminované půdě, trpí nedostatkem vody (i pitné) a prakticky ztrácejí jakoukoliv možnost obživy. Peru se svým  nesmírným přírodním bohatstvím (druhý největší vývozce mědi a zinku na světě, šestý zlata) své cenné kovy těží prostřednictvím zahraničních firem a ty vyváží výhradně nezpracované suroviny. V posledních letech se, především díky vysokým cenám zlata dalších cenných kovů na burzách, Peru daří ekonomicky.


ZABÍRÁNÍ ÚZEMÍ 
Deník El Comercio informuje o jednom z hlavních trendů mezi kriminálními gangy. Prodávají cizí půdu běžným obyvatelům, a pak ji v podle předem připraveného scénáře v rychlosti obsadí, spolu s tisíci nových “majitelů” pozemků. Ideálním obdobím pro tuto operaci jsou například Vánoce nebo jiné svátky, kdy místní obyvatelé nejsou tolik ve střehu nebo jsou na dovolených.


“Okupanti” zaberou území, začnou stavět, a pak už neexistuje žádný humánní způsob, jak z oblasti vyhnat chudé Peruánce, kteří za své životní úspory pořídili bydlení. Jedna z obsazených zón je například v těsné blízkosti petroglyfů v Nazce, jejichž část je díky “okupantům” nenávratně poškozená.
V evropském vnímání je neschopnost ubránit soukromé pozemky těžce pochopitlná. Peru jako stát ovšem příliš nefunguje. Mnozí uplacení policisté často spolupracují s kriminálníky nebo jejich jednání alespoň tolerují. Korupce je všudypřítomná a domoci se spravedlnosti standardními způsoby není v Peru jednoduché.

PROGNÓZY NA PŘÍŠTÍ ROK
I přístí rok Latinská Amerika včetně Peru očekává s optimismem. Ceny kovů na burzách jsou vysoké a do země bude i nadále připlouvat velké množství peněz. Trochu neklidu přináší povstání obyvatel v Cajamarce, které by se mohlo inspirovat i obyvatelei v dalších částech země a ohrozit nové, případně i stávající těžařské projekty. Další nejistotu vytváří situace v Evropě, kde se očekává snížená poptávka po zemědělských produktech z Peru. V letošním roce vstoupí v platnost dohoda o volném obchodu mezi Peru a Evropskou unií, ale také mezi Peru a Japonskem.


MEDIÁLNÍ HIT - CIRO A ROSARIA
Závěrem mám pro čtenáře mého posledního příspěvku o dění v Peru dokončení příběhu Cira a Rosarie - bez nadsázky největší mediální události v této zemi v roce 2011.
Jak se dalo očekávat, Rosaria nebyla vražedkyně. Záchranáři nakonec našli tělo Cira v jednom kaňonu, kam bez cizího přičinění spadnul. Příběh je v podstatě uzavřený, ale zmínky o něm, rozhovory s rodinami hlavních protagonistů a různé analýzy, se neustále objevují v peruánských médiích - dokonce i v těch seriózních.

Dvě pochvaly do Česka

V České republice nedokážeme ocenit úspěšné. O tom by mohly povídat generace schopných Čechů. Mnozí z nich si slávy raději užívají v zahraničí. Například v Česku nesčetněkrát urážený Pavel Nedvěd je pro Itálii a celý fotbalový svět hrdina. Milan Kundera proslulý i mimo Evropu není ve své domovině téměř známý.

Nedávný příběh odcházející šéfa ČEZu Martina Romana mě jen utvrdil v české malosti, závisti, chybějícímu respektu k ostatním a nesmírné libosti v urážení ostatních. Ať už byl pan Roman jakýkoliv, jeho práce přinesla výsledky. Z průměrné státem vlastněné energetické firmy dokázal vybudovat jednu z největších firem v této oblasti v Evropě. Firmu, která úspěšně působí od Česka až po Turecko a generuje českému státu obrovské finanční zisky. Takovou firmu máme v České republice jen jednu, možná dvě.
Velký úspěch státem vlastněné firmy je v naší zemi vlastně malým zázrakem. Připomeňme si například příběh ČSA. Státem dosazovaní manažeři opakovaně prokázali svoji nekompetenci a místo, aby se z pražského letiště stal východoevropský přepravní uzel obsluhovaný z velké části i letadly ČSA, přivedli firmu téměř ke krachu. Nebo smutný příběh české vody - velká většina domácností z každého litru pitné vody odvádí slušný poplatek nadnárodním společnostem a francouzským obyvatelům. Firmy jako Škoda, Foxconn v Česku sice vyrábí, ale jsou řízeny a vlastněny zahraničními subjekty, jejich zisky odcházejí do zahraničí a o jejich strategii a dalším působení na území našeho státu se rozhoduje ve Wolfsburgu nebo v Hong Kongu.
V českých korupčních podmínkách není zdaleka samozřejmostí mít ve službách státu schopného manažera, který rozvíjí firmu, nikoliv výhradně kariéry a majetek svých příbuzných, známých a všech, kteří ho drží ve funkci. Pochvala by tedy vlastně měla patřit i českým politikům napříč politickým spektrem, kteří nechali pana Romana ve funkci působit. Naopak odsuzuji česká média, která v den odvolání pana Romana spustila nenávistnou kampaň a zahájila amatérské hledání afér. Sotva bychom v nich našli jeden pochvalný článek. Být v Česku úspěšný není jednoduché.

Další pochvala patři panu Schwarzenbergovi. Ač má ideologicky odlišné postoje než já, je v současnosti jediným českým výrazným politikem s konzistentími názory. Ty veřejně presentuje, stojí si za nimi a to bez ohledu na jejich aktuální popularitu. V poslední době mě pan Schwarzenberg potěšil například svým názorem na půjčku 90 miliard Kč měnovému fondu (ano – jinak se ocitneme v izolaci), svými vyjádřeními ohledně národního parku Šumava (když národní park , tak bez zásahů a ekonomických aktivit) nebo jeho veřejné znepokojení nad stavem demokracie v Rusku.

Moc bychom v Česku potřebovali více nezkorumpovaných, kultivovaných proevropských politiků, ať už v barvách jakéhokoliv politického uskupení. Jen tak bychom mohli časem napravit značně pošramocenou pověst našeho státu v zahraničí a zapojit se zpět do jádra Evropy. Možná bychom si to přeci jen zasloužili. Národ, který dokáže se dokáže s obrovskou poctou rozloučit s takovou osobností, jakou byl Václav Havel, není úplně ztracený.

PS: Všechny, kteří mají odlišný názor a chuť sdělit nám ho v komentáři, prosím o kultivovaný projev, bez urážek a sprostých slov. Děkuji.