Karel, Mirka, Tomio - ano nebo NE? Koho (ne)budu volit?

"Politika mě nezajmá, nepudu volit." 
Podobná prohlášení mě rozčilují snad ještě více než voliči extrémistických stran (ti alespoň dají najevo svůj názor).
Copak dotyčného nezajímá, zda bude za rozbor krve u doktora platit 30 nebo 2000 Kč? Jestli bude jezdit po děravých nebo opravených silnicích? Bude-li moci nadále v hospodě nebo na náměstí svobodně projevit svůj názor, že "Zeman je vůl!" nebo "Kalousek je zloděj." (a to i kdyby to nebyla pravda). Nebo snad dotyčného nezajímá zda bude ve stáří dostávat důchod???
Každý, kdo má je trošku rád naši krásnou byť značně komplikovanou zemi, má povinnost k volbám jít a vyjádřit svůj názor na směřování naší země!
Já jsem v minulosti měl poměrně velký problém rozhodnout se koho budu volit. Letos mám situaci snazší.

KOMUNISMUS, MAFII ANI EXTREMISMUS NECHCI.

Koho volit určitě nebudu?
Miluji svobodu a demokracii, proto pokračovatele komunistické KSČ v žádném případě volit nebudu.
Nekradu, nepodvádím a ani nesouhlasím s masivním organizovaným rozkrádáním veřejných prostředků prostřednictvím sofistikované organizace kamarádů politiků. Proto nebudu volit ODS, přesto, že nasadila do svého čela jako figuranta z jiné planety.
Dále samozřejmě nebudu volit nacionalisty okolo paní Bobošíkové, kterým navíc vyjádřil podporu zdiskreditovaný exprezident Klaus. ani extremisty okolo pana Okamury a už vůbec ne mocichtivé přeběhlíky z okolí lháře prezidenta Zemana.

DALŠÍ PODNIKATELSKÝ PROJEKT V POLITICE? ANO? NE!

Koho také určitě volit nebudu?
Představitelem  státu by neměl být člověk s pochybným morálním kreditem, bývalý komunista, a s největší pravděpodobností i člen StB. Ten si lacinými populistickými hesly snaží koupit moc pro sebe a svoji firmu.
Člověk, který si prostřednictvím zisků především z dotací a lobbingu (jen na zákonu o biopalivech vydělává ročně 3 miliardy Kč) už nemusí kupovat reklamu, protože koupil rovnou celé nakladatelství.
Těžko lze pochopit zejména to, proč magnáta Babiše budou volit někteří příznivci levice?
Nepoučil nás podobný podnikatelský záměr Víta Bárty? Pak tedy hlas pro pana Babiše!

KNÍŽE BEZ SOCIÁLNÍHO PROGRAMU

Koho bych za určitých okolností mohl volit?
TOP 09 má na rozdíl od většiny politické konkurence jasně definovaný směr a myšlenky. Pan Schwarzenberg má vysoký morální kredit. Ten sice chybí jeho kolegovi Kalouskovi, nicméně za sebou má (s výhradami) slušné výsledky ve správě veřejných financí. Toto politické uskupení bohužel téměř neřeší starosti obyčejných lidí - méně vydělávajících zaměstnanců či důchodců, tedy opravdu velké části naší společnosti.
Stranu KDU-ČSL prakticky neznám - to je možná chyba (viz stanovisko pana Janečka, bojovníka proti korupci s výsledky). Piráty považuji za příliš nevážné hnutí na to, jak vážnou věcí je správa naší země.

SOCIALISTI - BOJÍM SE

ČSSD sice reprezentuje řadu mých názorů na spravedlivé uspořádání společnosti, ale bohužel jen na papíru. Ve skutečnosti v žádném případě nemohu volit stranu, která se chystá spolupracovat s komunisty, nebo ve které ovládají dění osoby jako třeba pan Škromach.
Navíc hrozí reálné riziko, že by se k moci dostala mocenská skupina pod vedením p. Haška (potažmo prezidenta Zemana), o jehož morálním kreditu mám značné pochybnosti.

ZELENÍ - NEZKUŠENÍ, ALE SLUŠNÍ

Koho tedy budu letos volit?
Zbývá tedy poslední strana - Zelení. Strana, kterou podpořil Václav Havel. Strana možná trochu nezkušená (a snad i naivní), ale plná slušných osobností s vysokým morálním kreditem. Zelení jsou moderní evropská strana se špičkovým volebním programem. Jsou stranou, která zcela jednoznačně odmítá korupci. Právě proto nemá dost peněz na to, aby nás se svými myšlenkami seznamovala v takové míře jako konkurence. Přesto pro mě jasná volba!

Španělská tragédie

V roce 2006, v období neuvěřitelného stavebního rozvoje a ekonomického růstu, jsem strávil více než půlrok ve Španělsku. Před pár dny jsem se tam opět na 14 dní vrátil - tentokrát ve zcela jiné době.

Na prodej. K pronájmu. Stejně jako v celém Španělsku.

Zmodernizované Španělsko

Před sedmi lety se všude stavělo. Celý Madrid byl rozkopaný, plný jeřábů a uzavírek. Všichni už dnes víme, že se stavělo na dluhy z prostředků, které Španělsko nikdy fakticky nemělo.

Dnes jsou skutečně vidět výsledky tohoto experimentu. Například v roce 2006 byla uprostřed Madridu podél obou stran řeky velká dálnice a staveniště, dnes je tu nádherný mnoho kilometrů dlouhý park. Dálnice je schovaná pod ním.

I při cestování daleko od Madridu překvapí krásně vyspravené malé silničky - dokonce i ty, po kterých za den projede jen pár aut. Všechno je krásně upravené, městečka zdobí čistá náměstíčka, i v každé malé vesničce jsou umístěny kontejnery na recyklaci.

Síť dálkových rychlovlaků, které jezdí více než 300 kilometrovou rychlostí, má ve Španělsku téměř 3000 kilometrů. Necelých 500 kilometrů cesty mezi Madridem a Sevillou tak trvá pouhé dvě a půl hodiny, stejně dlouho jako ještě o sto padesát kilometrů delší cesta do Barcelony.

Zkrachované Španělsko

Rychlovlaky jsou ovšem dnes prázdné. Jejich provozovatel, tedy státem vlastněná společnost Renfe, před pár týdny snížil ceny jízdenek o desetinu a navíc nabízí další až 70 procentní slevy.

Španělé v Madridu působí velmi nepříjemně. Buď jsem si toho dříve nevšimnul nebo bývali milejší, případně jsme na sebe v Česku v té době byli ještě nepříjemnější. Paní u přepážky při nákupu autobusových jízdenek dokonce odmítá poradit se spojením předchozí zákaznici. Nám se také nechce příliš věnovat a musíme využít služeb automatu.

V ulici, kde jsme dříve bydleli - trochu mimo centrum - už zavřely téměř všechny obchůdky. Přežily jen ovoce a zelenina, levný supermarket, příjemná vinárna a kupodivu i ekvádorská restaurace nižší kategorie. Bylo by zajímavé a poučné seznámit se s případy úspěšných a neúspěšných obchodníků.

Španělsko na prodej

Prakticky na každém domu, a to v celé zemi,  je několik plakátů, které oznamují u jednotlivých bytů: “SE VENDE” - na prodej. Přibližně 20 procent všech bytů ve Španělsku je dnes neobsazených. Řada lidí má ovšem problém s bydlením, neboť po ztrátě zaměstnání nemají na splátky hypotéky. Banky sice prý postupují v každém případě individuálně, ale často nesplácející rodiny vysídlí a ty se pak musí stěhovat, třeba i zpátky k rodičům. Na regionální úrovni se již připravují zákony, které by majitelům ukládaly povinnost prázdné byty pronajímat.

Ceny nemovitostí sice o několik desítek procent poklesly, ale stále se mi zdají být velmi vysoké. Vlastníci bytů si asi jen stěží připouštějí situaci, která v zemi panuje.

Při příjezdu do města León projíždíme čtvrtí duchů, ve které jsou úplně všechny výlohy prázdné a nabízené k pronájmu nebo k prodeji. Mezi nimi se vyjímá jediný obsazený a upravený obchod: prodejce vozů BMW!

Španělsko bez práce

Bez práce je každý čtvrtý obyvatel v aktivním věku z těch, kteří mají zájem o práci. V některých částech jižního Španělska přesahuje míra nezaměstnanosti dokonce 40 procent! V době, kdy jsem ve Španělsku žil, bylo bez práce jen 8 procent obyvatel.

Po Madridu ovšem stále jezdí téměř všichni, kteří mají auto, v nových modelech vozidel a nosí drahé značkové oblečení. V Leónu před kostelem stojí žebrák v kožené bundě. Mám sto chutí zeptat se ho, proč ji neprodá, když nemá na jídlo. Nakonec zbaběle mlčím.

Lidé v Jižní Americe mi nevěřili, když jsem zlehčoval krizi ve Španělsku, o které denně slyší v televizi. Pro ně má slovo “krize” úplně jiný význam: v lepším případě znamená jakoukoliv práci od rána do noci sedm dní v týdnu a výdělek, který v lepším případě vystačí na to, aby mohli nakrmit své rodiny. Kdyby viděli situaci ve Španělsku, asi by nevěřili svým očím.

Španělsko pro bohaté

Možná dnes ve Španělsku nejde ani tolik o ekonomickou krizi, jako o krizi celého systému. Bohatí jsou stále bohatí a podle statistik dokonce ještě bohatší než před započetím krize. Vidím to i u svých známých. Ti, kteří měli práci dříve, ji mají i teď. Platy jim neklesly. Naopak. Cestují po světě, jezdí hezkým automobilem a chodí do dobrých restaurací.

Chudí chudnou. Solidarita není ve Španělsku módní záležitostí. V roce 2005 nás při stopování řada arogantních řidičů zdravila obscénními gesty: “Když nemáš auto, tak nikam nejezdi, ztracenče!”, mysleli si zřejmě. V žádné jiné zemi na světě jsem nezůstal na silnici půl dne, aniž by mi zastavilo jediné auto. Ve Španělsku se mi to stalo několikrát. Bohužel nás nechtěli řidiči svézt ani z hor bez veřejné dopravy, když přišlo náhlé ochlazení a my jsme zcela promrzli a museli bychom pochodovat pěšky téměř 30 kilometrů k nejbližšímu městečku. Dobře situovaní Španělé vždy vystoupili rychle z auta, vyfotili si hory a každý si našel jinou výmluvu, proč nás nemůže vzít dolů - většinou údajně mířili jinam. Po hodně dlouhé době nás jeden hodný Španěl konečně zachránil. Dole ve vesnici všichni výletníci, kteří “nejeli dolů”, seděli v luxusních restauracích a uhýbali zrakem.

Španělsko rozkradené

Noviny neustále řeší kauzy politiků a podnikatelů, kteří si během posledních let nakradli obrovské množství peněz. Pravicové deníky prošetřují kriminálníky z PSOE, levicové ty z vládnoucí PP. Jenom na základě dat, které zpřístupnil vyšetřovatelům pracovník banky HSBC ve Švýcarsku Herve Falciani, se Španělsku podařilo dostat zpět zpronevěřených 220 miliónů Euro. Jde ovšem jen o zlomek z 8 miliard Euro, které si 1500 španělských majitelů kont ukládalo na zdánlivě bezpečná konta ve Švýcarsku. Veřejnost se jména podvodníků nedozvěděla. Peníze tam podvodníci vozí automobily, letadlem to prý není bezpečné.

Z mého pohledu je tedy trochu nelogické, že by Španělsko měli zachraňovat poměrně zodpovědní němečtí daňoví poplatníci. Jsem si totiž téměř jistý, že třída místních ekonomických elit by měla na splacení dluhů dostatek prostředků.

Snad poprvé ve svém životě jsem se do Česka vracel ze země Západní Evropy s velkým pocitem hrdosti na svoji rodnou zemi. Možná nemáme tak hezké silnice, už vůbec ne tak vysoké mzdy, Pendolino jezdí jenom 180, ale stejně mám pocit, že jsme dnes už daleko vyspělejší než Španělsko. Snad se dokážeme z tohoto příběhu poučit...

Nemáte účet u KB? Neodjedete na Erasmus!

Jste jedním z tisícovky studentů a studentek Univerzity Karlovy, kteří každoročně odjíždějí na studijní pobyt Erasmus do zahraničí? Uspěl(a) jste ve výběrovém řízení, získal(a) jste stipendium a můžete s radostí odjet.
Pozor, má to jeden háček: musíte mít účet u Komerční banky!
Taková je nejen praxe studentů, ale potvrzují to i oficiální podmínky zveřejněné na stránkách univerzity "Vyplnění čísla účtu (Pozn. autora: je odkazováno výhradně na speciální EURO účet u KB, a.s.) do online Erasmus přihlášky studenta je jednou z podmínek vystavení Finanční dohody."
Má skutečně univerzita právo podmiňovat vyslání na stáž do zahraničí uzavřením smlouvy s konkrétní finanční institucí? Na českém trhu totiž působí řada bank, které běžnému občanovi rády zřídí účet v Euro. Jaká byla motivace pracovníků univerzity pro zavedení takové podmínky?
Je taková podmínka vůbec v souladu s českým právním řádem?

Kouzelný EURO účet
Podívejme se blíže na kouzelný účet, který studentům otevře cestu do světa. Jmenuje se “KB Euro Účet Erasmus”. Jeho zřízení, vedení, zrušení, dále i výpisy a výběr na stanovené přepážce jsou zdarma. Pokud tedy student poveze stipendium v hotovosti, vše je celkem v pořádku. Kromě dvojí cesty na přepážku (uzavření smlouvy, výběr hotovosti, zrušení smlouvy) bude mít všechny své peníze v ruce.
Přehnaně drahý není ani výběr z bankomatu. V zahraničí zaplatí studenti jedno procento, minimálně 100 Kč.  Platba u obchodníka je samozřemě zdarma a představuje tedy zcela jednoznačně nejlepší řešení. Nicméně v například v Dánsku si z neznámých důvodů banka určuje kurz méně výhodný než uvádí na svých stránkách asociace VISA.

Drahý převod do zahraničí!
Co se ovšem stane, pokud si student nechá celé stipendium poslat na zahraniční účet? Zaplatí 195 Kč.  To platí ovšem jen pokud bude studovat v zemi EU, kde se platí v Eurech.
Proč tedy nemůže využít nabídky konkurenční banky a zaplatit za stejnou službu pouze 50 Kč? Mimochodem, z Euro účtu na Slovensku nebo v Německu vše proběhne za cenu vnitrostátního bankovního převodu, tedy často zcela zdarma.

Ještě dražší převod do zahraničí...
Pokud student bude chtít zaplatit například zálohu na kolej, bude celá věc mnohem dražší. Je totiž třeba použít platbu typu OUR (všechny poplatky platí odesílatel), aby na účet dorazila přesná suma. V takovém případě už nebude poplatek jen 195 Kč, ale celých 800 Kč a ještě 0.9 procenta z převáděné částky!
Přidávám svoji osobní zkušenost s takovou platbou z německé banky: banka mi vše naúčtovala v kurzu střed(!), poplatek za příkaz žádný a dánská banka si strhnula 3.50 Euro - tzn. asi 90 Kč. Celá operace tedy vyšla 13x levněji než s KB, a.s.! I česká konkurence nabízí mnohem výhodnější podmínky podobné operace.

A co ve Velké Británii nebo ve Švédsku?
Stejně vysoký poplatek bude studentovi naúčtován, pokud se zdánlivě skvělým Euro účtem K.B., a.s. bude student žít v zemích, kde se neplatí Eury, tedy například ve Velké Británii, Dánsku, Švédsku nebo Norsku.
Opět celá transakce (jednoduché poslání peněz) vyjde minimálně na tisíc Kč! Netřeba připomínat, že takové poplatky nejsou ani na českém trhu konkurenceschopné.

Kolik tedy vydělá Komerční banka?
Každý rok povinně uzavře smlouvu s Komerční bankou asi 1000 studentů. Prosté násobení nás přivede k celkem slušným ziskům jedné soukromé firmy! Vše díky velmi podivným pravidlům Univerzity Karlovy. Jak je to možné?